AI a světové jazyky

Jazyk není jen překladový kanál

Když položíme stejnou otázku anglicky, česky, německy nebo arabsky, nedostaneme vždy jen tutéž odpověď v jiném slovosledu. Mění se slovní zásoba, dostupné zdroje, kulturní odkazy, běžné žánry i očekávání, jak má dobrá odpověď vypadat.

To neznamená, že každý jazyk určuje povahu lidí, kteří jím mluví. Takové tvrzení by bylo zjednodušující. Jazyk je ale nositelem dlouhé kulturní paměti. Ukládají se v něm dějiny institucí, literatury, náboženství, práva, vědy, každodenní komunikace i způsob, jakým dané prostředí obvykle vyjadřuje autoritu, zdvořilost, pochybnost nebo konflikt.

Jazykové modely se učí z textů. Proto při odpovědi nepracují pouze s významem jednotlivých slov, ale i se vzorci, které jsou v textech daného jazykového prostoru časté. Volba jazyka tedy může změnit významovou optiku odpovědi.

Co přesně volba jazyka u AI mění

Je dobré oddělit čtyři věci, které se často směšují.

Množství a typ dat

Angličtina má v současných digitálních datech mimořádně silné postavení. V mnoha technických a odborných oblastech proto nabízí širší slovník, více návodů, dokumentace a příkladů. Menší jazyky mohou být v některých specializovaných tématech hůře pokryté.

To však neznamená, že angličtina je automaticky lepší pro každý úkol. U místních reálií, právního prostředí, běžné komunikace nebo kulturně citlivých témat může být přesnější jazyk, ve kterém daný problém skutečně vznikl.

Kulturní a literární paměť

Každý jazyk otevírá jiný soubor odkazů. Český text může snáze navázat na domácí ironii, historickou zkušenost nebo místní instituce. Němčina může snadněji otevřít právní, filozofickou a technickou terminologii. Arabština, hebrejština, sanskrt nebo latina zase nesou silné textové tradice, které nelze úplně převést do moderního obecného jazyka bez ztráty odstínů.

Styl a komunikační norma

Jazyky mají různé zdvořilostní systémy, rozdílný vztah k přímosti a odlišnou míru formálnosti. To je zvlášť viditelné například v japonštině, korejštině nebo arabštině. Model bez dostatečného kontextu může zvolit příliš formální, příliš neosobní nebo naopak nevhodně familiární tón.

Formulace samotné otázky

Nejdůležitější proměnnou zůstává prompt. Jazyk sice otevírá určité asociace, ale konkrétní formulace určuje, které z nich model aktivuje. Rozdíl proto nevzniká jen mezi češtinou a angličtinou. Vzniká i mezi otázkou položenou jako technický problém, osobní dilema, filozofická úvaha nebo právní dotaz.

Kulturní optiky vybraných jazyků

Následující charakteristiky nejsou popisem národních povah. Jsou orientační mapou textových a kulturních tradic, které mohou být při práci s AI užitečné.

Angličtina

Angličtina je hlavním pracovním jazykem digitálního světa. Vyniká zejména v technice, vědě, programování, byznysu a práci s rozsáhlou odbornou dokumentací.

Při práci s AI je praktická tam, kde potřebujeme široký výběr zdrojů, standardizované návody, produktové či technické vysvětlení a oborový slovník. Často vede ke strukturované odpovědi ve formě kroků, doporučení, variant nebo rozhodovacího rámce.

Její slabinou může být přílišná obecnost. Text může působit velmi profesionálně, ale zůstat vzdálený konkrétnímu místu, situaci nebo lidskému vztahu.

Čeština

Čeština je pro českého uživatele přirozená všude tam, kde záleží na místním kontextu, tónu, vztahovém odstínu, ironii nebo přesném pojmenování každodenní zkušenosti.

Její menší digitální rozsah může být nevýhodou u úzce odborných témat. Zároveň ale brání automatickému sklouznutí k univerzálním korporátním formulím. Dobře položený český dotaz často vede k odpovědi, která je konkrétnější pro domácí prostředí.

Praktické pravidlo je jednoduché. Odborný výzkum lze často začít anglicky. Výklad, rozhodnutí nebo komunikaci pro české prostředí je vhodné vrátit do češtiny a znovu ověřit v jejích pojmech.

Němčina

Němčina má silnou tradici v právu, technice, filozofii, správě a pojmové přesnosti. Je užitečná tam, kde potřebujeme rozlišit definice, vytvořit systém, popsat postup nebo pracovat s německým odborným prostředím.

Její síla není v tom, že by byla „přirozeně systematická“, ale v rozsahu institucí a textových tradic, které v ní vznikaly. AI v němčině může být dobrým pomocníkem při práci s odbornými německými zdroji, normami, právními a technickými texty.

Francouzština

Francouzština otevírá silnou tradici filozofie, literatury, diplomacie, společenské teorie a kulturní kritiky. Hodí se tam, kde nechceme pouze návod, ale také interpretaci, práci s pojmy, stylem a veřejným prostorem.

Při práci s AI může být užitečná pro esejistické a humanitní texty. Zároveň je potřeba hlídat, zda elegantní formulace skutečně nese argument, nebo jen vytváří dojem hloubky.

Španělština a italština

Španělština otevírá rozsáhlý evropský i latinskoamerický prostor. Je důležitá pro témata spojená se společností, rodinou, politikou, náboženstvím, literaturou a každodenní kulturou v mnoha regionech.

Italština má silnou vazbu k umění, architektuře, hudbě, designu, historii a kulturní estetice. V obou případech je nutné počítat s regionálními rozdíly. Jazyk není jednolitý kontejner jedné kultury.

Ruština

Ruština poskytuje přístup k rozsáhlé literární, filozofické, historické a vědecké tradici. Může být přínosná pro studium ruských zdrojů, dějin, literatury a kulturních debat.

U současné politiky, války a historických konfliktů je však nutná zvýšená kontrola zdrojů. Ne proto, že by samotný jazyk byl problém, ale protože mediální a institucionální prostředí může být ideologicky silně zatížené.

Arabština a hebrejština

Arabština i hebrejština otevírají rozsáhlé náboženské, právní, historické a literární tradice. U arabštiny je nutné rozlišovat mezi spisovnou arabštinou a mnoha dialekty. U hebrejštiny mezi biblickou, rabínskou a moderní vrstvou jazyka.

Tyto jazyky jsou mimořádně důležité pro práci s textem, výkladem, právem, náboženstvím a dějinami Blízkého východu. Zároveň vyžadují pečlivé zacházení s politicky citlivými tématy a ověřování perspektivy zdrojů.

Čínština, japonština a korejština

Tyto jazyky nelze redukovat na jednu „východní mentalitu“. Každý má vlastní dějiny, písmo, instituce, vztahovou etiketu a moderní digitální prostředí.

Čínština je klíčová pro přístup k čínským zdrojům, výrobě, obchodu, státní správě a filozofickým tradicím. Japonština vyžaduje cit pro míru formálnosti a kontextu. Korejština je výrazně citlivá na společenský vztah a úroveň zdvořilosti.

Při práci s AI se zde obzvlášť vyplatí uvést, kdo mluví s kým, v jaké roli a v jak formální situaci.

Hindština a sanskrt

Hindština otevírá velkou část indického veřejného a každodenního prostoru. Sanskrt je naopak zásadní pro porozumění starším indickým filozofickým, náboženským a jazykovým tradicím.

Pojmy jako dharma, karma, átman, brahman nebo mokša se často používají v moderním globálním duchovním jazyce zjednodušeně. Práce s původními texty a přesnými překlady může ukázat, že jejich význam je širší a méně pohodlný, než jak zní v populárním výkladu.

Latina a řečtina

Latina a starořečtina nejsou běžnými konverzačními nástroji, ale zůstávají důležitými klíči k evropské intelektuální paměti. Latina otevírá právo, medicínu, církev, scholastiku a institucionální terminologii. Řečtina vede k počátkům evropské filozofie, logiky, rétoriky a politického myšlení.

Při práci s AI mohou pomoci vracet se k pojmovým kořenům. Zároveň zde hrozí falešná autorita. Starý jazyk nezaručuje pravdu. Může ale zpřesnit otázku, pokud víme, proč se k němu obracíme.

Jak s více jazyky pracovat prakticky

Nejlepší výsledky často nevznikají tím, že si vybereme jeden „nejlepší“ jazyk. Vznikají porovnáním více perspektiv.

Můžeme například postupovat takto.

1. Položit technický nebo odborný dotaz anglicky, pokud potřebujeme široký oborový kontext.

2. Nechat AI výsledek vysvětlit česky pro konkrétní situaci a českého čtenáře.

3. U témat spojených s určitým regionem požádat o práci s místními pojmy a zdroji v relevantním jazyce.

4. U citlivého nebo ideologického tématu porovnat více jazykových a institucionálních perspektiv.

5. Vždy ověřit, zda změna jazyka přinesla skutečně nové informace, nebo jen jiný styl stejné odpovědi.

Závěr

Jazyk není neutrální trubka, kterou do AI nalijeme hotový význam. Je to soubor znaků, paměti, zvyklostí a interpretačních možností.

Volba jazyka proto může změnit, jaké textové vrstvy model snáze aktivuje, jaké příklady volí, jaký tón zaujme a jaké souvislosti považuje za relevantní.

To ale není důvod vytvářet žebříček jazyků ani z nich vyvozovat pevné povahy národů. Je to důvod používat jazyk vědomě.

Člověk, který umí stejný problém položit více jazyky a porovnat odpovědi, nezískává jen více textu. Získává více možných rámců, ve kterých lze o problému myslet.